Ne všechno, co je Bohu vyčítáno, byl jeho nápad. Autor Kai Mester

Doba čtení: 6 minut

Co Bůh dělá, co dovoluje a proč? Jedna z nejstarších knih v Bibli, ne-li nejstarší, se touto otázkou zabývá: Kniha Job.

O Božím protivníkovi se mluví jen zřídka

Jako málokterá jiná kniha hebrejské Bible nám i kniha Job umožňuje nahlédnout do zákulisí. V sedmém verši první z celkem 42 kapitol je nám představena osobnost, která je znovu zmíněna až v Davidově době: Satan, Boží žalobce a protivník.

V celé hebrejské Bibli jsou pouze tři případy, kdy se o něm jasně mluví: Job 1, 1 Chronicles 21 a Zachariáš 3. Jinak najdeme jen náznaky. Někdy se o něm mluví v číslech: jako král Babylonu (Izaiáš 14), jako král Tyru (Ezechiel 28). Někdy se skrývá za médium: had v Genesis 1, duch mrtvých v 3. Samuelově 1.

Věděli pisatelé Bible příliš málo o Satanovi? Nebo mu záměrně věnovali málo pozornosti, aby ctili samotného Boha? Nebo je tu jiný důvod?

Tři poznatky: Klesá penny?

Uznáváme-li vysvětlení v knize Job jako klíč k pochopení Satanova díla, může to změnit náš pohled na biblické poselství a posílit náš vztah s Bohem.

V knize Job jsou jasné tři věci:

Za prvé, Satan je strůjcem a strůjcem všeho zla. Vyzval Boha: „Natáhni ruku a dotkni se všeho, co Job má.“ (Job 1,11:1,13) „Ale Bůh nemůže být pokoušen ke zlu.“ (Jakub 1,12:2,5) Vrátil tedy kouli Satanovi: „Hle , vše, co má, je ve tvé ruce“ (Job 6:XNUMX) Satan pak způsobil Jobovi tři neštěstí: blesk, loupež a hurikán zabil Jobova zvířata, služebníky a děti. Znovu pokoušel Boha: »Natáhni ruku a dotkni se jeho kostí a masa.« (Job XNUMX:XNUMX) A Bůh opět vrátil míč satanovi: »Hle, je ve tvé ruce, ale ušetři jeho život!' ( verš XNUMX). Když apoštol Jakub píše, že Bůh nemůže být pokoušen konat zlo, dává nám na vědomí, že jako lidské bytosti často špatně posuzujeme situaci: podezříváme Boha. Pochybujeme o jeho dobrotě. Chybí nám pohled do zákulisí.

Za druhé, Satan přináší katastrofy a nemoci, narušuje bezpečnost a zdraví, pro které Bůh stvořil svá stvoření. Autorem utrpení není Bůh. Nemá potěšení z utrpení a smrti. Ale ve své moudrosti a lásce dává prostor zlu a nechává ho uzrát. Satan je naproti tomu „vrahem od počátku“ (Jan 8,44:1,16.17). Jak často obviňujeme Boha z katastrof a nemocí? "Nenechte se mýlit, moji drazí." Jen dobré dary a jen dokonalé dary přicházejí shůry, od Otce světla, u kterého není proměna světla ve tmu.

Za třetí, vinu nese Bůh. Po vraždě nevinných říká Bůh Satanovi: „Ty jsi mě bezdůvodně pokoušel, abych Joba zničil.“ (Job 2,3:1,21) Jak je to hloupé? Nikde v knize Job si Bůh nemyje ruce nevinnosti. Raději nechává Joba věřit, že veškeré neštěstí pochází od něj. Po hrozných ranách osudu Job říká: Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo budiž chváleno!« (Job 2,10:42,11) I ve své nemoci to potvrzuje. „Přijali jsme od Boha dobré věci, a neměli bychom přijímat i zlé?“ (Job XNUMX:XNUMX) A na konci knihy je napsáno: „Všichni... potěšili Joba kvůli všemu neštěstí, které měl Hospodin. přiveden na něj.“ ( Job XNUMX:XNUMX ) Bůh je ochoten převzít odpovědnost se všemi trpkými následky. Ale na samém konci, jako v knize Job, prolomí začarovaný kruh, setře slzy a zasype nás větším požehnáním, než jsme měli před začátkem naší zkoušky.

Ježíš odtahuje oponu

Když Bůh poslal svého Mesiáše na svět, aby ho dal světu, tehdy se jeho přirozenost skutečně vyjasnila. Protože v Ježíši se Bůh nechal nahlédnout do jeho srdce: „Syn člověka nepřišel duše lidí zahubit, ale spasit!“ (Lukáš 9,56:XNUMX SLT) Bůh je tedy také takový, protože nám je dovoleno vidět ho v Mesiáši zahlédnout. „Vzal na sebe naše nemoci a nesl naše bolesti. A my myslel, byl by ostrakizován, bit a ponižován Bohem. Ale pro naše přestoupení byl probodnut, zdrcen pro naše přestoupení. Byl potrestán, abychom měli pokoj. Jeho ranami jsme byli uzdraveni... Hospodin na něj uvrhl hříchy nás všech.« (Izajáš 53,4:XNUMX) Nebeský Otec také trpí s námi, mezi námi a na nás, právě proto, že my jemu tušit jako ten, od něhož by přišlo utrpení.

Bůh není ničitel, ale zachránce. Místo aby posílal nemoc a bolest, bere na sebe nemoc, bolest, hřích a vinu. S tímto vědomím můžeme číst všechny biblické příběhy, v nichž se zdá, že neštěstí, nemoc, bolest, hřích a vina mají na svědomí Bůh, příběhy, v nichž se vůbec nezmiňuje Boží nepřítel, ale za všechno může Bůh. Pokud by se opona zvedla, viděli bychom v každém případě, jakou roli nepřítel a jeho démonický hostitel ve skutečnosti hráli. Samozřejmě se také můžeme naučit z Božího slova říkat o nepříteli jen naprosté minimum, abychom mu věnovali co nejméně pozornosti a cti. Stejně tak můžeme najít jistotu v Boží všemohoucnosti, i když ne vždy všemu rozumíme.

Mistr lhář

Může však naši důvěru v Boha velmi povzbudit; může nechat oheň lásky jasně vzplanout a trvale živit žhavé uhlíky vášně, když je Satan odhalen, kým je: „Je to lhář a otec lži.“ (Jan 8,44:XNUMX)

„Satan přišel do našeho světa a pokoušel lidi. S hříchem přišla nemoc a utrpení, protože sklízíme, co jsme zaseli. Satan způsobil, že lidé vinili Boha za toto utrpení, které je jistým výsledkem porušení přírodních zákonů. Bůh je tedy neprávem obviněn a jeho charakter je zkreslen. Je obviňován z toho, co udělal sám Satan. Bůh chce, aby jeho lid odhalil tuto nepřátelskou lež. Dal jim poznání, že evangelium činí lidi zdravými. Jako jeho zástupci mají dovoleno předávat toto světlo ostatním. Tím, že zmírňují utrpení lidí, mohou osvětlit původ všeho utrpení a nasměrovat mysl k Ježíši, velkému léčiteli duše i těla. Jeho soucitné srdce směřuje ke všem, kteří na zemi trpí, a spolupracuje s každým, kdo pracuje na zmírnění utrpení. Když se zdraví vrátí s Jeho požehnáním, Boží charakter je navrácen na své právoplatné místo a lež rozbita zpět Satanovi, jejímu autorovi.“ (Ellen White, Kolekce Spalding a Magan, strana 127)