Co říká Bible? Jsou dnešní Židé ještě Abrahamovými dětmi, nebo jsou to jen obrácení? Pohled na biblickou historii a židovskou identitu Mesiáše. Strhující průzkum složitého tématu. Autor Kai Mester

Doba čtení: 6 minut

Pro mnohé je přežití židovského národa a znovuzrození Izraele po téměř 2000 letech bezprecedentním zázrakem. Jiní tomuto dojmu odporují Ježíšovým výrokem: „Kdybyste byli Abrahamovými dětmi, činili byste skutky Abrahamovy.“ (Jan 8,39:XNUMX) Apoštol Pavel také řekl: „Ti, kdo jsou z víry, jsou děti Abrahamovy.“

Nicméně tentýž Pavel píše o Židech, kteří i po Letnicích nadále odmítali Ježíše: „Kéž bych sám byl proklet a odloučen od Mesiáše pro své bratry, kteří jsou mými příbuznými podle těla. Jsou to Izraelité, jimž náleží synovství a sláva a smlouvy a zákon a bohoslužba a zaslíbení, jimž patří i otcové a od nichž podle těla pochází Mesiáš“ (Římanům 9,3:5-11,28). Jmenuje je „milovali kvůli svým otcům“ (Římanům XNUMX:XNUMX).

Někteří dokonce zpochybňují legitimitu, s níž se dnes mnozí Židé nazývají Abrahamovými potomky, a věří, že aškenázští Židé se ve skutečnosti vracejí k turkickému lidu, Chazarům, kteří možná konvertovali k judaismu z politických důvodů. Proto nejsou fyzickými potomky Abrahamovými.

I kdyby to byla pravda, zapomíná se, že ani v době apoštola Pavla bylo nemálo Židů konvertitů, kteří geneticky nepocházeli z Abrahama; ještě více bylo potomků takových konvertitů. Od exodu z Egypta se k lidu Izraele připojilo mnoho nežidů. Caleb, Rahab a Ruth jsou zde jen nejvýraznější příklady. Přesto byli všichni uznáváni jako plnohodnotní Židé.

Dalším argumentem proti ustavení státu Izrael jako božského zázraku je násilí vůči Palestincům a vojenská povaha státu, stejně jako nemorálnost, která se dnes v Izraeli vyskytuje. Ve skutečnosti byli králové Starého zákona často morálně stinní. David například zabil více lidí a měl více manželek než ten, kterého křesťané často silně kritizují: Mohamed. Nicméně biblická historie ukazuje, že kvůli několika málo upřímným srdcím Bůh vždy trpělivě jednal se svým lidem, snažil se je napravit a zachránit. Mnozí Židé, kteří nic lepšího neznali a kterým jsme jako křesťané a zvláště němečtí křesťané podávali tak mrazivý obraz křesťanství, se upřímně odvolávali na biblické zaslíbení shromažďování v modlitbě. Že by Bůh ohluchl?

„Avšak navzdory hroznému osudu, který potkal židovský národ od doby, kdy odmítli Ježíše Nazaretského, byli mezi nimi čestní, zbožní muži a ženy, kteří v tichosti trpěli. Bůh utěšoval jejich srdce v jejich soužení a pohlédl na jejich zoufalou situaci s milosrdenstvím. Slyšel bolestné prosby těch, kteří ho z celého srdce hledali, aby správně pochopili jeho slovo. Někteří se naučili vidět skutečného Mesiáše Izraele v pokorném Nazaretském, kterého jejich předkové zavrhli a ukřižovali. Poté, co pochopili význam známých proroctví, tak dlouho zatemněných tradicí a nesprávným výkladem, byla jejich srdce naplněna vděčností Bohu za nevýslovnou štědrost, kterou uděluje každému dítěti člověka, které přijme Mesiáše jako svého osobního Spasitele. « (Ellen Whiteová, dílo apoštolů, 376.1; vidět. Skutky apoštolů, 379.3)

„Apoštol Pavel neměl žádnou společnou touhu. Neustále žádal Boha, aby pracoval pro Izraelity, kteří neuznali Ježíše Nazaretského jako zaslíbeného Mesiáše... Ujistil věřící v Římě: ‚Já sám budu proklet a odveden od Mesiáše kvůli svým bratrům, kteří jsou mými příbuzný podle těla; kteří jsou z Izraele, jemuž náleží synovství, sláva a smlouva, zákon, bohoslužba a zaslíbení; kteří jsou také otcové a z nichž pochází Mesiáš podle těla, který je Bůh nade vše, požehnaný navěky.“ Židé byli Božím vyvoleným lidem, skrze který chtěl požehnat celému lidskému pokolení... I když Izrael odmítl Syn Boží to Bůh nezavrhl... „Zavrhl Bůh svůj lid? Ať je to daleko! Neboť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, z pokolení Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který pro sebe předvídal'... Izrael skutečně klopýtl a padl; ale to by nemělo znemožnit vzkříšení... Božím záměrem bylo, aby jeho milost byla zjevena mezi pohany i mezi Izraelity.“ (dílo apoštolů, 371-372; vidět. Skutky apoštolů, 375–376)

I když zvláštní boží vyvolení přináší Židům nejen výhody, ale také větší odpovědnost a možná i velké utrpení, stále věřím: Bůh zůstává věrný svému lidu i po Ježíšově smrti.

Přežití Židů jako lidu a znovuobjevení Státu Izrael je zázrakem a trnem v oku temných mocností. Kvůli Izraeli, který již mnoho lidí navštívilo jako turisté, se starozákonní kořeny evangelia staly tak známými, že sabat a židovská identita Mesiáše jsou dnes něčím zcela samozřejmým. Citlivá rána římské propagandě. To zatím křesťané zachovávající sabat nebo muslimové nebyli schopni. Navíc se jim ve srovnání s Izraelem dostává málo pozornosti ze světa.

Proč tolik křesťanů zdůrazňuje, že Židé jsou odmítnuti jako lid? Proč si myslí, že jsou jedinou cestou k Otci, když Ježíš, který je dodnes Žid a nikdy se neobrátil na žádnou jinou víru, je jedinou cestou k Otci? Proč nám chybí nepřátelská láska, která by nám umožnila ukázat Židům a muslimům jejich Mesiáše? Místo toho, abychom na ně zkusili a selhali v naší evangelizační strategii a vzdali se, protože jsou tak zaslepení?

S násilným vzkříšením Izraele v roce 1948 nebyly biblické sliby o shromáždění plně naplněny. Ale ani násilné dobytí zaslíbené země Jozuem a pokračování Davidem nakonec nesplnilo Boží zaslíbení. Obojí bylo částečným naplněním, začátkem a pouze vydláždilo cestu Mesiáši, jeho prvnímu a druhému příchodu. Takže zbytek ho znal tehdy a bude ho znát i nyní.

Oživení hebrejštiny Benem Jehudou a Zeď nářků v Jeruzalémě mají vážný význam pro záchranu mnoha dnešních Židů. Je to jejich styčný bod s Božími zaslíbeními a ukazuje jejich touhu po spáse.

Dávejme pozor, abychom to jako křesťané nepřeháněli. Možná nám jednoho dne Bůh ukáže, že jsme nebyli o nic lepší než oni.

Mohla by to být možná forma duchovní pýchy, pokud absolutně nechceme vidět Boží zásah na cestě, kterou se dnes Židé jako lid ubírají? Jsme arogantní, protože si prostě nemyslíme, že by to tak mělo být? Nemělo by být, protože pak by nás Bůh mohl obejít ve své záchranné operaci, ve které připravuje zbytek fyzického Izraele na návrat Mesiáše. Ne že bychom pak stáli rozmrzelí jako starší bratr v podobenství o marnotratném synovi, protože Bůh roubuje původní olivové ratolesti zpět, a to způsobem, který považujeme za sporný. K pochybnostem, protože kontext a politika jsou na Blízkém východě dost ošklivé, plus všichni taháči provázků v pozadí. Možná je to arogance, kterou si ani neuvědomujeme.

Jsem nadšený z toho, co se stane v Izraeli, až bude uzákoněn celosvětový nedělní zákon prorokovaný v Bibli pod obrázkem značky.