Rabín Olesker měl seminář v Bostonu. O přestávce za ním přišel jeden z účastníků, necelých 50 let, Žid a požádal ho o schůzku. Domluvili se na večeři a zašli do čínské restaurace. Cestou tam muž nadhodil toto téma. S manželkou se vzali poměrně pozdě a díky bohu byli požehnáni dětmi. Děti jsou nyní ve školním věku. „Rabbi, chci, aby se mé děti silně ztotožnily s vírou a také si vzaly věřícího partnera. Vím, jak vysoké je riziko přizpůsobení, když posíláme naše děti do veřejné školy – nemluvě o problému drog a násilí. Ale jak je můžu poslat do ješivy nebo do židovské celodenní školy, když se večer vrátí domů do nenáboženského domova? Potřebujeme se teď s manželkou stát náboženskými kvůli našim dětem?

Rabi Olesker se zasmál a muž se ho zeptal: „Proč se mé otázce směješ?“ Rabi Olesker odpověděl: „Protože už znáš odpověď na otázku. Ale ty ji nemáš rád. Teď chceš, abych ti řekl, co už víš. Pak vás moje odpověď bude obtěžovat a budete se cítit dobře, když se jí nebudete řídit. Ve skutečnosti už víte, že je to správné. „Jak to víš?“ zeptal se muž. „Prostě,“ odpověděl rabi Olesker, „že tuto otázku pokládáte ortodoxnímu rabínovi.“ Muž se zasmál a řekl: „Můžete mít pravdu, ale přesto bych rád slyšel váš názor na to.“

"No," řekl rabi Olesker, "rodiče dluží svým dětem tři věci: příklad, příklad a ještě jednou příklad." Pokud je pro vás důležité, aby vaše děti byly součástí židovské budoucnosti, pak není lepší způsob, než je poslat do celodenní školy a doma důsledně žít svou víru.“ Muž odpověděl: „Ale je tak těžké. Nikdy se nemohu změnit.“ Rabi Olesker, který pocházel z necvičícího domova, odpověděl: „Podívejte, nikdo neudělal více změn než já. Když to zvládnu já, zvládneš to i ty!“ Muž oponoval: „Pro tebe je to snadné. Jsou velmi přizpůsobiví. Ale jsem příliš starý na to, abych se měnil."
Rozhovor bezcílně pokračoval ještě několik minut, pak změnili téma. Po dezertu přinesl číšník dvě sušenky štěstí. Rabi Olesker otevřel a začal se smát. "Proč se směješ?" zeptal se jeho společník. "Přečti si, co je na mém lístku," řekl a podal ho muži. Stálo tam: „Jsi velmi přizpůsobivý člověk.“ Muž se přidal k jeho smíchu a pak si pomyslel: „Co si myslíš, že říká můj lístek?“ Rozbil sušenku a přečetl si lístek. Najednou zbledl a začal se třást.

„Co se děje?“ zeptal se rabi Olesker. „To je lístek ze sušenky.“ Rabi Olesker si ho vzal a četl: „Nikdy nejsi příliš starý na to, aby ses změnil.“

Dnes tento muž pravidelně navštěvuje synagogu. On a jeho rodina dosahují stálého pokroku ve své oddanosti Bohu* a jeho děti navštěvují náboženské školy.

Aus: Zpravodaj Shabbat Shalom, 737, 1. července 2017, 7 Tammuz 5777
Vydavatel: World Jewish Adventist Friendship Center

*Němečtí Židé mají ve zvyku nepsat samohlásku ve slově G'tt nebo H'RR a místo toho ji psát Adonai nebo hašem číst. Pro ně je to projev úcty Bůh.

Doporučený odkaz: https://wjafc.globalmissioncenters.org/

---